NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pro všechny, kteří netrpělivě čekají na další album norských dřevorubců KVELERTAK tu mám jeden ostrovní bonbónek, který by jim mohl dlouhou chvíli trochu zpříjemnit. Je až s podivem s jakou samozřejmostí tato fousatá banda z britského Kentu dokáže prezentovat hrubý melodický hardcore tolik typický pro jih Ameriky. Jakoby se tu srazili KVELERTAK, EVERY TIME I DIE a CANCER BATS dohromady v jednom hodně řízném rock’n‘rollu.
Humpolácké chlapské řvaní podepřené o hrubé kytarové hoblování založené na přímočarých riffech, tvoří kostru většiny skladeb, ale i pokud se odbočí z vytyčené cesty, jako je tomu například u rockově téměř baladické „Behind the Pride“, materiál neztrácí na síle. I umírněnější rockovější polohy v podání FEED THE RHINO neztrácí vnitřní napětí a zajímavost. V první půlminutě skladby „Revelation Not Revolution“ si vždy říkám, že pokud by se ve svých experimentech rozhodla ANATHEMA zabrousit i k jihoamerickému dřevorubectví, bude to znít nějak takto. Jediná drobnost, kterou lze vytknout, je počet tracků. Ve dvanácti skladbách se ta pozornost přeci jen už trochu už rozmělňuje.
7,5 / 10
Vydáno: 2014
Vydavatel: Century Media / Siege Of Amida Records
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.